
Je moderní druh vojenského sportu podobný paintballu, místo munice s barvou se v něm však používají malé plastovo-keramické kuličky, které jsou levnější a menší. Airsoft se hraje v mnoha pojetích od čistě sportovního po napodobování reálných vojenských jednotek včetně stejné výstroje a výcviku (tzv. military). Zbraně a vybavení je mnohem realnější než u Paintballu a hra není omezena jen na vybraná hřiště.
Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20 století, obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený . Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí.Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické. Průlom přinesla firma Tokyo Marui s vynálezem systému AEG
Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, zvednout ruku, navléknout na sebe reflexní vestu a nejkratší cestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, (respawn), kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat. Každý pořadatel stanovuje svá pravidla a tak najdeme hodně modifikací pravidel.
Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů. Například eliminace soupeřova týmu, zneškodnění bomby, záchranná mise, osvobození rukojmí, zabezpečení transportu atd.
Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby:
Základní výbavou hráčej jsou ochranné brýle, maskovací oblečení, zbaň. Mezi další vybavení pak patří dýmovnice, světlice, noční vidění, založní zbraň, nosné systémy, batohy atd.
Zbraně používají jako munici plastovo-keramické kuličky o průměru 6 nebo 8 mm a různých hmotnostech. Například pro pistole se používají kuličky s hmotností 0,12 g, ale i 0,20 g nebo 0,25 g. Pro pušky nebo samopaly jsou nejpoužívanější kuličky s hmotností okolo 0,25 g. Jelikož po bitvě vystřílená munice zůstává na hřišti (přičemž boj často probíhá ve volné přírodě), lze mluvit o neekologičnosti airsoftu; z toho důvodu se však vyrábějí i náboje s kratší dobou rozkladu.
Zbraně se dělí do tří skupin podle toho, čím jsou poháněny: manuální, elektrické nebo plynové. Dříve byly nejpopulárnější plynové zbraně, ve kterých se munice vystřelovala hnacím plynem doplňovaným z plynových lahví (tomuto stylu se v angličtině říká classic airsoft), dnes jsou ale nejpopulárnější zbraně elektrické, které mají vyšší spolehlivost a často i dostřel.
Airsoftové zbraně jsou většinou vyráběny jako modely skutečných zbraní v měřítku 1:1, takže jsou od skutečných zbraní obtížně rozeznatelné. Pokročilejší hráči si zbraně dovybavují rozličným vybavením (optiky, svítilny, lasery, …) po vzoru jejich skutečných obdob.
U nás jsou airsoftové zbraně podle zákona o zbraních obecně považovány za „zbraně kategorie D“, které (i s odpovídajícím střelivem) smí vlastnit, držet a nosit každá svéprávná osoba starší 18 let, aniž by musela mít zbrojní průkaz či jiné povolení. Na veřejnosti ji však nesmí nosit viditelně a nesmí s ní střílet na místě, kde by tím mohla ohrožovat ostatní osoby nebo poškozovat majetek. Tentýž zákon všeobecně označuje některé doplňky zbraní jako zakázané, ani airsoftové zbraně tedy není dovoleno doplňovat noktovizorními či laserovými zaměřovači.